Historie Chýně

Chýňské území bylo osídleno již v pradávných časech. Důkazy nám o tom podávají archeologické nálezy z území obce i blízkého okolí. Starousedlíci vyprávějí, jak v polích kolem Chýně bývaly po orbě k nalezení různé kamenné nástroje, a tak se možná v leckterém stavení ještě najde neolitická sekera či klín.

Četné  jsou především nálezy z doby laténské, které prokazují (patrně souvislejší) keltské osídlení. Nalezeny byly zbytky keltských přístřeší, v hrobech pak kovové předměty i keramika. Známé jsou pak především chýňské tavící pece na železo, popsané Dr. Turkem. Významný historik a archeolog vyslovuje domněnku, že pracovaly přímo pro nedaleké oppidum u Stradonic. Posledním v řadě je pak nedávný nález keltské polozemnice z roku 2011.

První písemná zmínka o Chýni pochází z listiny z roku 1273. Bartoloměj, arcijáhen amienský, v ní vysvědčuje, že generální prokurátor premonstrátského řádu Bernard de Bernardivilla dosáhl pro strahovského opata privilegia papeže Řehoře X., jímž Svatý otec bere Strahovský klášter pod svou ochranu a potvrzuje mu jeho statky: místo, na němž klášter stojí, a několik vesnic, mezi nimi Úhonice (Whonic), Chýně (Kayn), Kněževes (Heremdorph), Horoměřice (Hormeris) a Dolní Chabry (Craber). Jak se Chýně do majetku Strahovského kláštera dostala, dnes nevíme. Domněnka o předchozím vlastnictví Chýně klášterem v Plasích se zdá být mylná. Královská kanonie premonstrátů na Strahově, jak zní plný název, vlastnila Chýni s různými přestávkami až do roku 1848. Poté měla v držení jen panský (dnešní pivovarský) dvůr.

chyne ves

CHÝNĚ VES, KLÁŠTERU STRAHOVSKÉMU PŘINÁLEŽEJÍCÍ. Zápis z matriky z r. 1654. SOA v Praze

V podstatě kontinuální držení Chýně premonstráty ze Strahova bylo přerušováno buď z důvodů ekonomických, kdy klášter ves pronajímal, a nebo z důvodů válečných nepokojů, kdy Chýně byla Strahovu odebrána násilně.

Ve 14. století byla pravděpodobně ves rozdělena na dvě části – vedle části pod správou kláštera byl v Chýni i vladyčí statek. Mezi vladyky nacházíme Mikuláše Půše, který Chýni směnil  roku 1362 za Čestlice s Bernardem z Písku. Skutečnost, že vztahy chýňských pánů se Strahovem nebyly vždy bezproblémové, výmluvně ilustruje dochovaný zápis sporu o právo ke vsi Chýni z roku 1377 mezi opatem Konrádem a Fránou, rytířem chýňským. Po pražském měšťanovi Jindřichovi si roku 1391 klášterní část vsi pronajal Zdeněk z Chýně, patrně nejvýznamnějších světských držitelů Chýně. Domnívám se, že Zdeněk již předtím držel vladyckou tvrz a pronájmem klášterní části se stal jediným držitelem Chýně.

Pan Zdeněk nebo spíše Zdenko z Chýně byl zdatný hospodář a rozhodně žádný chudák. V jeho držení vedle Chýně nalézáme dům na Hradčanech, tvrz a dvůr v Suchdole (do r. 1415), dvůr a mlýn v Nezabudicích. Své dceři Markétě přenechal dvůr v Kotopekách. Dům v Unhošti, zboží v Drozdově, Bukole, Křivousech a další statky jen dokreslují zámožnost pana Zdenka. Jako vzorný křesťan také nadal několik kostelů. V pramenech se dočítáme, jak roku 1401 pan Zdenko z Chejna, vladyka a rytíř pražského biskupství, a jeho žena Barbora založili a bohatě nadali oltář Zvěstování Panny Marie v kostele pražském, jak byla tehdy označována katedrála sv. Víta.

V Chýni stávala v té době tvrz, vystavěná snad právě panem Zdenkem. Její popis nalézáme ve strahovském urbáři z roku 1410. Byla to “tvrz pěkná a pevná a jiná stavení, dům a stodola krytá taškami. Vůkol voda, šest rybníků“. Přesné umístění tvrze, která zanikla někdy v 16. století, neznáme. Její umístění předpokládám v oblasti mezi dnešním hřištěm a rybníčkem Sádka. V Chýni pak byly “ještě tři další rybníky, zahrada čili štěpnice pěkná, louky rozsáhlé s dobrým senem, dvě popluží náležející ke dvoru odpradávna, dvě velké zelnice a lesa asi lán.“

V době husitských válek se klášter na Strahově po vypálení a vyplenění roku 1420 ocitl na samém pokraji zániku. Roku 1421 byla Chýně Strahovu zkonfiskována a Pražané ji prodali zčásti bohatému lékárníkovi Kunšovi a zčásti pivovarníku Havlovi. Později byla zapsána také zpráva o tom, jak v nepokojné době “chýnští husité“ vypálili faru v sousední Hostivici. Roku 1436 zapsal císař Zikmund Chýni společně s nedalekou Hostouní Pešíkovi z Kunvaldu.
Strahovskému klášteru se povedlo znovu získat Chýni zpět až roku 1467. V záznamu z roku 1510 se dočítáme, že opat Kašpar zakoupil polovinu rybníka v Chýni od Buriana Medka. Jednalo se o Starý rybník, obnovený v menším rozsahu v roce 1999 pod názvem Strahovský. Roku 1584 vykoupil opat Matěj Jehla statek od Davida Jokišmana a obnovil hospodářský dvůr.

Za císaře Rudolfa II. byl vybudován vodovod, který zásoboval hrad užitkovou vodou ze soustavy rybníků mezi Chýní a Hostivicí. Traduje se, že se na stavbě se podíleli i známý jihočeský rybníkář Jakub Krčín a známý dánský astronom, astrolog a alchymista Tycho Brahe.

vyrez

Překreslený výřez z plánu rybniční soustavy od A. L. F. Kloseho z roku 1723. Vpavo nahoře Chýně a Starý rybník. Zdroj: hostivickahistorie.cz

Druhá konfiskace Chýně spadá do neklidných dob třicetileté války. Johana Žďárská ze Žďáru koupila roku 1620 Chýni od protestantských stavů za 5838 kop míšeňských grošů. Musela ves ale později bez náhrady vrátit. Roku 1680 řádil v Chýni mor. Epidemie si vyžádala 41 obětí, což znamenalo téměř polovinu všech obyvatel. V roce 1713 je tak v Chýni uváděno pouze 57 obyvatel.
Roku 1727 byl založen Matějem Myslivečkem, otcem známého skladatele, v Chýni mlýn. Mlýn byl u rybníka zvaného Mlejnský nebo též Vašovský, který se rozkládal v místech dnešní Mateřské školy.

zapis h
ZAPIS NEB CONTRACT MATIEGOWY MYSLYWECZKOWY MLYNARZY, NA MLEGN CHAGENSKY. Zakládací listina chýňského mlýna. Archiv Královské kanonie premonstrátů Strahov

Od roku 1841 se v Chýni vyučovalo. Nejdříve v různých staveních a v roce 1864 byla postavena budova školy. Školáčci tak mohli přestat docházet do nedalekých Úhonic, kam patřila Chýně i farou. Úhoničtí faráři (střídavě s františkány z Hájku) vyučovali ve škole náboženství. Od roku 1878 je vedena školní kronika.

Na bojištích 1. světové války bojovali i chýňští legionáři. Těm, kteří se z války nevrátili, byl postaven v roce 1921 pomník. Za doby První republiky v Chýni působila řada spolků: Haléřový spolek, Sokol, Havlíček a další. V době protektorátu se Chýně jmenovala německy Kien a na již zmiňovaný pomník legionářů na návsi přibyla další jména obětí válečného běsnění.

Začátkem ledna 1947 byla pro nedostatek světla ve třídách poražena Lípa svobody, vysazená roku 1919 před školou. Snad více než symbolicky tak v Chýni počala éra nesvobody a budování “světlých“ komunistických zítřků. Chýně byla známá především působením JZD, perly socialistického zemědělství. V červenci 1957 přijel úspěchy místních pěstitelů obdivovat i ruský komunistický předák N. S. Chruščov. JZD se výrazně podílelo na devastaci krajiny v okolí Chýně a nesmyslný projekt kempu Břve hyzdí dodnes okolí tamního rybníka. Brzy po revoluci vzniklo v Chýni Občanské fórum a pomohlo dovést obec ke svobodným volbám.

Autor článku: Miroslav Sága ©2015

Registrace k odběru informací Obecního úřadu Chýně

Pro registraci k odběru aktuálních informací z obce, novinek a chystaných akcí nám, prosím, napište na mail: ou@chyne.cz