kronikář Chýně

Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

KRONIKA OBCE CHÝNĚ

Se zápisy do této kroniky započato v roce 1927 řídícím učitelem Josefem Knopem

-1-

Kroniku tuto převzal bez předchozích zápisů, jež měly být v ní vedeny nejpozději od počátku roku 1923 řídící učitel v Chýni Josef Knop, teprve v roce 1927.

Mimo běžné záznamy od této doby poznamenává následující:

Obec Chýně leží skoro uprostřed mezi Hostivicí, Chrášťany, Dušníky (dnes Rudná pozn.PF) a Úhonicemi v mírné kotlině, táhnoucí se od západu k východu.Nadmořská výška jest 365 metrů. Vypnulina na jižní straně se prostírající má nejvyšší bod 407 metrů. Do obce možno vstoupiti ze tří stran. Z východní strany přichází se okresní silnicí od Litovic, Břvů a Hájku. V uzlu těchto tepen silničních je náves s pomníkem padlých vojínů ve světové válce, ktrý byl postaven v roce 1921. Podnebí jest mírné, květena velice chudá, zvířena rovněž, ježto obec leží v krajině bezlesé. Z místních názvů zasluhují zmínky tyto: u Hájku, pod horou, v roklích, na Dušnicku, v hájích, Uhlířka, pod úhonskýma lukama,za Baštou, Kamenice, Kaliště, za ovčínem, za humny, u starého rybníka. Velikým obloukem od Dušník k Litovicům protíná místní katastr dráha "Pražskoduchcovká", nyní státní. Nejbližší nádraží jest Litovice, vzdálené 1 1/4 km. Výměra obce obnáší 499 ha 85 arů.Dle sčítání z r.1921 měla obec 87 domů a 567 obyvatel. Toto převážně zaměstnává se zemědělstvím, dělníci v dosti značném počtu dojíždějí do Prahy. Náboženství převládá katolické, v roce 1924 a 1925 přestoupilo mnoho občanů k církvi československé. Škola postavena byla v roce 1864; od r.1925, kdy konána byla na škole zemská inspekce, naléhá zemská školní rada v Praze na stavbu nové školní budovy, pro níž obecní zastupitelstvo rezervovalo pozemek na parcele 175/2. Na škole vyučuje se ve dvou třídách od r. 1887. Zahrada školní při škole není, řídící učitel má k používání zahrádku ve výměře 64 m2. V roce 1924 zřídila obec hřbitov obecní nákladem 50 tisíc Kč. Ten byl dne 5.listopadu téhož roku československým duchovním vysvěcen a odevzdán do používání.

Dne 16.září 1923 byly konány obecní volby. Vlastní akt volební odpadl, ježto sestavena byla jednotná kandidátní listina. 23. září zvolen byl starosta p. František Fingrhut (správně Fingerhut, pozn. PF) 13 hlasy, jenž dosud správu obce vede.

      Ze spolků dlužno jmenovati následující :

• "Podpůrný a vzdělávací spolek Havlíček" založený v roce 1897
• "Svaz dobrovolných hasičů", založený v roce 1905
• "Dělnicko tělocvičná jednota federovaná", založena v roce 1919
• "Tělocvičná jednota Sokol", založená v roce 1920.

Jmění obecní sestává z pozemků ve výměře 13 1/2 ha, z obecního domku (pastouška pozn. PF), hasičské zbrojovny, 2 stříkaček, hasícího výzbroje, a výstroje hasičského. Úhrnná cena obecního majetku obnáší okrouhle 160 tisíc Kč.

Mimo spolky výše uvedené velice účinně působí v obci t.zv. "Haléřový spolek" založený v roce 1906. Účelem jeho podpora školy a všeho žactva nákupem učebných pomůcek. Peníze k tomu potřebné získává členskými příspěvky, pořádáním zábav a "Dětských dnů".

Světovou válkou postižena byla obec v mnohém směru. Při vyhlášení mobilizace dne 26. července 1914 cítili všichni občané již předem hrozné následky válečného běsnění. Všude pláč a nářek, zoufalost k nevypsání. Mobilizační vyhláškou povoláni byli do 24 hodin do zbraně všichni vojenskou službou povinní muži t.zv. "první výzvy"ve stáří do 36 let. Brzy potom nastupovala "druhá výzva" ve stáří do 42 let. Jedinou útěchou všem byla myšlenka, že za 2,3 měsíce bude po válce. Když však nastala t.zv. válka zákopová, nebrala konce a protáhla se až do konce měsíce října r.1918. Přibývalo padlých a raněných a různými epidemiemi onemocnělých vojínů; bylo tedy již v listopadu r. 1914 sáhnuto k odvodům těch, kteří vůbec aktivně ve vojsku nesloužili a konečně rozšířena byla branná povinnost na 18 až 50 leté.

-2-

       Padli nebo zemřeli tito vojíni z Chýně :

• DOUBRAVA Josef, ženatý, otec 3 dítek, nezvěstný z bojů u Ruské Ravy 30. srpna 1914
• ŠEBEK Emanuel, svobodný, truhlář č.12, raněn v Srbsku, zemřel v Bystřici ve Slavonii 14.listopadu 1914
• BALABÁN Štěpán, kolář, ženatý, otec 4 dítek, raněn v Srbsku, zemřel ve Valjevu 18.listopadu 1914
• PROCHÁZKA Vratislav , svobodný, syn rolníka č.24, padl u Lublanky v Rusku dne 31.ledna 1916
• VLACH Josef, svobodný, gymnasista, syn zřízence dráhy č.52, padl u Gol de Berete v Itálii dne 11.prosince 1917
• ŠAFR Jaroslav, ženatý, zemřel v r. 1918 v Rusku v zajetí
• HRDINA František, obuvník, ženatý
• LEFLER Bedřich, ženatý, tesař, zemřel v Taškentu v Rusku v zajetí dne 1.srpna 1920
• mimo to ČECH Vojtěch, kovář, ženatý, byl nezvěstný od 4.ledna 1919 a považován byl za mrtvého. Poslední zprávy o něm došly z Kunkuru v Sibiři z ruských legií. Vrátil se však dne 23.července 1922 k nemalé radosti jeho rodiny.

        Z vojínů, kteří byli v legiích , vrátili se :

• LEFLER Alois, poručík 21. pluku francouzských legií, ženatý
• FINGRHUT Ladislav, svobodný, střelec 31. pluku italských legií
• FRUHAUF Antonín, ženatý,střelec hanáckého pluku ruských legií
• HODEK Antonín, ženatý, četař 33. pluku italských legií
• RAJTORA František, desátník slezského pluku č.8 ruské legie
• BOROVIČKA Václav, ženatý, střelec, ruské legie, Sibiř

Z válečných území stěhovalo se obyvatelstvo do zázemí. V Chýni ubytováno bylo přes 40 uprchlíků z Haliče.Jejich školou povinné děti navštěvovaly školu zdejší od 14. prosince 1914.

Pro zmírnění válečných běd chudiny, vdov a sirotků, strádajících vojínů, ve prospěch "Červeného kříže" konány byly v obci peněžité sbírky, jež zasílány byly s balíčky čaje, čokolády, cukru a žákyněmi ve škole upletenými ponožkami a ušitými papírovými vložkami do bot vojínů a.t.d. válečným úřadovnám, jež dary ty rozdílely.

Ježto ohromné množství zásob pro vojsko, hlavně potravin, přicházelo na bojištích při ústupu do rukou nepřítele a nebo musilo být zničeno, v zázemí musilo všemi produkty, ať hospodářskými či průmyslovými obyvatelstvo šetřiti.

Tak koncem srpna r.1915 zřízeny byly v obcích t.zv. "chlebové komise", které přidělovaly dle počtu členů rodin nezemědělských na nákup mouky nebo chleba chlebové lístky.

V roce 1915 připadlo na dospělého člověka na den 320 g chleba, v roce 1917 již jen 280 g. Děti měly dávku zmenšenou o 70g. Zemědělci mleli na t.zv. mlecí výkazy, bez nichž nesměl mlynář nic mlít.

Vydávány byly žňovou komisí, jež vedla v patrnosti sklizňové listy pro každého samozásobitele určené. I šrotování obilí dělo se na zvláštní výkazy.

-3-

Na lístky kupovalo se dále mýdlo, soda, cukr, káva, tuky, maso, tabák; v omezeném množství přiděloval se petrolej, svíčky, pivo taktéž prodávalo se dle nařízení jen omezeně. Hospodyně vařily dle zvláštních receptů pivo doma.

Každým rokem prováděn byl soupis osevných ploch, na jehož podkladě pak odvésti musila obec předepsaný kontinkent plodin polních. Vyseti nesmělo se víc na ha než bylo úřady povoleno.Podobně prováděn byl i soupis dobytka a vepřů, později i psů. Jako rekvírováno bylo obilí, brambory, sláma, seno, tak rekvírován byl dobytek. Porážky vepřů musily být hlášeny na obecním úřadě s udáním váhy, neboť dle ní se řídil předpis na povinné odvedení syrového sádla; sběrna byla na obecním úřadě.

Soupis psů konal se za účelem odvodu k tahu schopných zvířat těch pro potřebu armády v zázemí i ve frontě.

Ježto ku vedení války potřeboval stát peněz, vypisoval t.zv. válečné půjčky, na něž upisovala i obec.

Účastnila se úpisů na druhou až osmou- víc jich nebylo- obnosem 9000 K. Půjčky ony převedeny byly v novém státě na t.zv. "půjčku moučnou" a mají celkovou cenu 15 700 Kč.

Následkem rekvizic zvonů z měděných slitin sundán byl i zvonek školní dne 25.července 1917 a dodán do sběrny v Dušníkách. Ježto vážil pouze 1 1/4 kg, nebyl vzat pro roztavení a škola obdržela ho v roce 1919 v dubnu zpět.

Následkem nedostaku uhlí- málo se ho dolovalo- bylo vyučování na škole na dobu od 3. do 12. ledna 1918 přerušeno.Rovněž nevyučovalo se od 12. do 26. března 1917, ježto v čís. pop. 50 vyskytlo se onemocnění neštovicemi. V důsledku šíření této epidemie bylo provedeno ve dnech 10. a 14. března všeobecné očkování v obci, přičemž zjistilo se, že v Chýni žije i s 10 uprchlíky haličskými celkem 538 obyvatel.

Od 1. května 1916 a od 16. dubna 1917 zaveden byl t.zv. "letní čas". Hodiny nařídily se totiž o půlnoci, by místo 12 ukazovaly 1 hodinu. Měla se tím denní pracovní doba prodloužiti o 1 hodinu, ježto nedostávalo se pracovních sil. Z téže příčinyy mohla se i školní mládež osvoboditi k žádosti rodičů od školní docházky, by mohla vypomáhati při polních pracech.

Půda polí obdělávána byla pouze ženami v mnohých případech, rodila málo, nedostávalo se hnojiva, panoval velký nedostatek, jenž mnohé lidi sváděl k polním krádežím, takže úroda musila se v noci na polích, hlavně ve žních hlídati. K tomu na jaře i v létě r. 1917 bylo velké sucho, které snížilo výnos úrody oproti normálním sklizním na polovinu. Drahota stoupala, produkty polní přirozeně prodávány byly jednotlivci za vysoké ceny, ačkoliv stanoveny byly pro ně úřady nejvyšší ceny, t.zv. maximální a prodávati se volně vlastně nesměly, poněvadž stát stanovil vázané hospodářství pro ně, jež potrval ještě do r. 1921. Nebylo však vyhnutí u zemědělců. Veškeré výrobky průmyslové rovněž podražily a maximální ceny pro ně stanoveny nebyly.

V říjnu v r. 1918 rozšířila se v obci t.zv. "španělská chřipka". Škola byla na dobu 14 dnů uzavřena.

Od 15. února 1915 až do 17. září 1918 vyučoval na škole pouze řídící učitel, což mělo neblahý vliv na prospěch žactva.

Úplná vyčerpanost Rakousko- Uherska a Německa přivodila konečně pád těchto mocností.Pravda zvítězila. Zvítězil i názor, že národy mohou volně dýchat a žít jen tehdy,bude- li jim přiznáno právo sebeurčení a úplná samostatnost. Když na počátku nastávající zimy v r. 1918 přišli ve Vídni k poznání, že není možno dále válčit pro naprosté zhroucení se sil a demoralizaci vojska a pro naprostý nedostatek potravin, výzbroje a výstroje , Rakousko - Uhersko kapitulovalo 28. října 1918.

V Praze utvořil se t.zv. "Národní výbor" a ten prohlásil nový státní útvar pro národ Československý

-samostatný Československý stát.Byl to okamžik, který jest těžko vypisovati. Válka byla skončena a byli jsme svobodni, volni. Všude ohromné nadšení, radost nekonečná. Nastala doba oslav. I v obci naší konala se slavnost založení státu československého 4. listopadu 1918. V ten den byly veškeré domy ozdobeny prapory v národních barvách. O 1. hodině odpolední vyšel průvod. V předu banderium sokolské, za ním školní mládež, pak následovala hudba, za ní celé obecní zastupitelstvo, pak sbor dobrovolných hasičů, spolek Havlíček a všechno zdejší obyvatelstvo. Průvod prošel celou obcí, a po něm pak na nádvoří statku pana Štěpána Procházky konána byla veřejná přednáška poslance Ludvíka Austa z Kladna, který ve své řeči vyložil shromážděnému lidu vrácení svobody po

-4-

300 letém ujařmení národa a projevil radost nad tím, že osvobozený stát bude volně hospodařit, naplněn nejhrdějším úsilím v své budoucí bytí, v němž všichni sobě rovní budou pracovati za jedním cílem: za povznesení národa. Ku konci zapěna hymna : "Kde domov můj?", načež se občanstvo rozešlo do svých domovů.

Jak již vpředu uvedeno, byl padlým a zemřelým vojínům ve válce trvající v letech 1914 - 1918 postaven pomník "Na věčnou paměť". Popud k jeho zbudování dal občan zdejší Jindřich Lefler, č.80, jenž věnoval se tomuto dílu ušlechtilému cele za podpory strany československých socialistů.

Mimo to vykonána byla sbírka peněžitá a rolníci svými potahy obstarali dovoz potřebného materiálu.Uznání zaslouží též vydatná pomoc rolníka Štěpána Procházky č. 24. Dne 14.srpna r. 1921 byl pomník slavnostním způsobem ohalen. O 3. hodině odpolední vyšel průvod s hudbou z hostince Josefa Kouby ku pomníku. Zde po proslovu Štěpána Petržilky č. 70 promluvil velice zdařile legionář z Prahy o významu slavnosti a ku konci odevzdal pomník celé veřejnosti ku opatrování. Žačky Antonie Hymlová a Božena Rochusová přednesly případné básně. Když pak pomník byl odhalen, zahrála hudba národní hymnu, po ní nastal rozchod. V zahradě Josefa Kouby následoval koncert.

Na pomníku umístěny byly fotografie padlých a zemřelých vojínů, kteří jsou vpředu uvedeni.Když se Vojtěch Čech č. 12 vrátil, byla jeho fotografie sňata. V oválu po ní nachází se nyní rok jeho náratu. Kolem pomníku nasypáno bylo 9 hrobů, jež pozůstalí osazují květinami. Průvod při různých oslavách pořádaný zastavuje se vždy u pomníku, aby byla vzdána čest památce padlých hrdinů.

V kulturním směru získala obec tím, že zřízena byla 1. října r. 1920 měšťanská škola v Hostivici, do níž docházelo ku příkladu v roce 1922- 23 z Chýně 38 žáků. Obec zavázala se přiměřenou kvotou na školu tu přispívati (mimo jiných obcí), a tím má škola charakter školy "újezdní".

Pozemkovou reformou zabráno bylo od místního dvora ve prospěch drobných zemědělců a těch občanů, kteří chtěli stavěti domky celkem 24 ha půdy, pro ministerstvo veřejných prací rybník "Bašta", luka pod hrází jeho a pole vedle luk, vše ve výměře 30 ha. Na této ploše má být zřízen státem rybník.Zábor byl proveden v r. 1922. Pozemek pro stavbu obdrželo 35 uchazečů, pole přiděleno bylo 38 uchazečům ze řad drobných zemědělců, kteří měli vlastních pozemků méně než 6 ha. Těmto byly dány pozemky v užívání v r. 1924.

Doplňující poznámky současného kronikáře Pavla Fouska:

Text prvního zápisu chýňské kroniky jsem opsal doslovně podle textu, který mám k dispozici.

 To znamená, i s případnými chybami v psaní místních jmen a pod. Chtěl jsem zachovat zápis prvního kronikáře řídícího učitele Josefa Knapa pokud možno v autentické podobě.

Stejně budu postupovat při opisování všech další zápisů.